Rozlišování pohlaví: Rozdíl v pohlaví není u rosely žlutolící příliš obtížné určit. Sameček má sytější zbarvení než samička, která je také často menšího vzrůstu. Nápadné jsou jasně žluté lícní skvrny u samečků, které mají samičky ve světlejším zbarvení.

Povaha: Ačkoli žije tento nejmenší druh rosel v přírodě v malých skupinkách, ve voliéře jejich vzájemné soužití často nefunguje. Vhodné je chovat pohromadě jen jeden pár, zvláště v hnízdním období.

Chovatelské zařízení: Pro pár těchto papoušků je dostačující výlet o šířce nejméně 80 centimetrů a délce minimálně 2 metry. Pokud chováme ochočeného ptáka v pokojové kleci, musí mít denně možnost si protáhnout křídla mimo své obydlí.

Klimatické podmínky: Tito australští ptáci jsou otužilí a mohou bez problémů přezimovat venku. Musí však mít k dispozici vnitřní úkryt před mrazem.

Potrava: Rosely žlutolící krmíme směsí pro střední papoušky. Tu můžeme doplňovat malými dávkami plevelů a ovoce. V hnízdním období chutná mláďatům také drobný a jemný hmyz.

Denní činnost: Tito ptáci jsou velice smělí, zvědaví a neustále aktivní. Zvuky, které vydávají, jsou na poslech líbivé - nejde o nepříjemné křiklouny. Jako téměř všichni papoušci se i tyto rosely dají jako mladí jedinci dobře ochočit. Při nedostatku ptačích společníků však vyžadují od svého chovatele mnoho pozornosti.

Hnízdění: Odchov těchto rosel má největší šanci na úspěch, pokud jejich pár (minimálně jeden a půl roku starý) umístíme do samostatné voliéry. Samička může být při volbě budky vybíravá a proto budky rozvěsíme ve voliéře na různá místa. Vhodná budka má průměr dna asi 25 centimetrů. Na něj navršíme silnou vrstvu ztrouchnivělého dřeva nebo rašelinu.
Snůška obyčejně obsahuje 4 až 5 bílých vajec, na kterých sedí samička asi po dobu 18 až 20 dnů. Mladé rosely žlutolící rády dostávají jemnou živou potravu, trochu univerzálního krmení a vaječné směsi. Asi po čtyřech až pěti týdnech mláďata vylétají z budky. Potom je ještě pár týdnů vodí a přikrmují rodiče, hlavně sameček.